Viktoria měla smůlu. Válka ji zastihla už v roce 2014, protože bydlela na předměstí Luhansku. Nejdříve po okolí pobíhala hrstka místních zchudlých Rusů zfanatizovaná kremelskou propagandou a vykřikovala protiukrajinská hesla. Později se ale začali mezi nimi objevovat ozbrojenci a do oblasti přišla ukrajinská armáda. Po té, co se v okolí začalo střílet, opustili s manželem a třemi dětmi svůj dům a odešli do Ukrajinského vnitrozemí, do Nikopolu. Na přijetí ruského občanství, ani na vystěhování do Ruska vůbec nepomyslela. I když její mateřská řeč je ruština, považuje se za občanku Ukrajiny a všem, kteří po Rusku touží, vždy říkala, že jim nic nebrání, aby se tam odstěhovali, že místa je tam dost. Ona je spokojená na Ukrajině, ruská nihilistická a nabubřelá mentalita jí nikdy nepřirostla k srdci.
V Nikopolu si našli bydlení a práci a později se jim narodilo čtvrté dítě. Když v únoru 2023 vtrhli Rusové na Ukrajinu, zastavili se na protějším břehu Dněpru a Nikopol se stal terčem každodenního ostřelování. Manžel proto po krátkém váhání poslal Viktorii s dětmi do bezpečí, do České republiky s tím, že se nejdříve postará o majetek rodiny a potom přijede za nimi (Na Ukrajině se mobilizace nevztahuje na otce tří a více nezletilých dětí). Bohužel, za dosud ne zcela objasněných okolností byl zabit a tak se čerstvá vdova ocitla sama se čtyřmi dětmi poprvé v zahraničí.
Nejdříve přes KACPU v Brně sehnala dočasné ubytování u Vranovské přehrady a snažila se vydělávat pomocnými pracemi v místních restauracích. Když ale skončila sezóna a zároveň se přiblížil konec nájemní smlouvy, ocitla se ve velmi tíživé situaci a obrátila se s žádostí o pomoc na Odbor sociální péče brněnského magistrátu. Měla štěstí, protože její žádost skončila v rukou úřednice Káti, která pochází z Jasini na Podkarpatské Rusi. Káťa zase zná náš spolek a řekla mi o tomto případu a zeptala se, zda bychom nemohli pomoci, protože jejich odbor na to nemá už kapacitu. Měla štěstí. Zrovna tou dobou se z bytu, na jehož pronájem se na počátku války více lidí složilo, stěhovala do Kanady jiná ukrajinská vdova s dětmi. Vše proběhlo rychle a do týdne bydlela Viktorie i s rodinou v zařízeném třípokojovém bytě.
Od nás dostala půl roku bydlení zdarma s tím, že do té doby se zde rozkouká a najde si práci, aby byla soběstačná. Pomohli jsme jí umístit dvě děti do školy a jedno do školky. Nejstarší dcera se rozhodla pokračovat v dálkovém studiu vysoké školy na Ukrajině a k tomu si našla práci v rychlém občerstvení. Po večerech pak pracuje jako kosmetička. Viktoria si během pár měsíců našla práci jako uklízečka a ošetřovatelka tak, aby se současně mohla věnovat péči o malé děti. Rodina s příjmem sotva vychází, ale je šťastná, že bydlí na pěkném a bezpečném místě. Ačkoliv je její rodný jazyk ruština, přestala rusky mluvit a přešla výhradně do ukrajinštiny. Za rok se naučila česky rozumět prakticky všemu a v běžném denním životě se česky i domluví. Její děti po roce ve školách a školce mluví česky prakticky bez přízvuku.
Vzhledem k tomu, že ve svých čtyřiceti letech se Viktorie poprvé ocitla v zahraničí, je pozoruhodné poslechnout si její názory na život zde:
Na Ukrajině je pár velmi bohatých lidí a většina je poměrně chudá, ve srovnání s ČR. Střední třída je velmi málo početná. I když jsme s mužem oba pracovali v průmyslu a měli jsme nadprůměrné platy, na uživení naší početné rodiny to nestačilo a museli jsme si k tomu ještě přivydělávat. Proto jsou na Ukrajině lidé většinou orientovaní na vydělávání peněz. Volné dny nebo dokonce dovolená jsou prakticky neznámé pojmy. Na Ukrajině jsou proto prakticky všechny obchody a služby dostupné 7 dní v týdnu a otevírací doba je delší než zde. Lidé mají proto málo, nebo vůbec žádný čas na zábavu a na společenské styky. V ČR se mi líbí celkově mnohem vyšší životní úroveň oproti Ukrajině. V práci mám volné víkendy. Češi se mnohem více věnují zábavě a společenskému a rodinnému životu. Je tu uvolněná atmosféra a lidé se tváří spokojeně. Oproti Ukrajině zde není projevována zdaleka taková úcta a pozornost ženám a starším lidem – na Ukrajině je například naprostá samozřejmost uvolnit jim místo k sezení v hromadné dopravě. Také mě překvapily poměrně dlouhé dodací lhůty na různé vybavení do domácnosti a dlouhé termíny objednání služeb. Na Ukrajině to většinou lze vyřídit do druhého dne.
A ještě pár postřehů ze současné Ukrajiny – Viktoria musela během svého pobytu zde dvakrát odcestovat zpět na Ukrajinu kvůli vyřízení úředních formalit. V oblasti bojů si lidé nezištně pomáhají a spolupracují. Ve městech, která se stávají terčem ruského ostřelování raketami a drony se lidé snaží válku vytěsnit, ale v případě potřeby si pomáhají. Na venkově, kam ruské rakety nedopadají je pro lidi válka něco vzdáleného, co je obtěžuje. O uprchlících v zahraničí si myslí, že žijí v luxusu a dostávají nemalé částky podpory.
Nezbývá nám než si přát, aby byly loupeživé uralo – altajské hordy společným úsilím brzy rozdrceny a vyhnány z Ukrajiny, aby se uprchlíci mohli vrátit domů a začít budovat novou Ukrajinu.
