Koncem dubna náš spolek uspořádal spolu s naším oblíbeným bistrem 4D a pod záštitou primátorky gastronomickou akci Babylónský guláš. Cílem bylo prezentovat, co si pod pojmem guláš představují různé národnostní menšiny, žijící v Brně. I přes pár nepříjemností, kdy nečekaná choroba nejdříve vyřadila moravský tým a následně animátorku, se akce velmi vydařila. Přečtěte si, jak ji viděla svýma očima naše téměř nejmladší členka a vycházející hvězda našeho webu Sára, která se aktivně zúčastnila. (na straně moravského týmu, který jsme narychlo poskládali z našich nerusínských členů)
Tak Vás zas zdravím já, Sára. Tentokrát jsem se nechala od táty ukecat k pomáhání při Gulášfestu v Brně u Bistra 4D. Byla to fakt pecka, sraz byl asi v sedm ráno, ale mně naštěstí, taťka řek, že můžu dorazit až kolem osmý, do tý doby mě prý potřebovat nebude.
Když jsem dorazila, už probíhala nějaká ta základní příprava surovin, někteří i vařili. Celkem se dělalo pět druhů gulášů (nebo něco na ten způsob), my dělali moravský. Rusínskýho se ujal předseda Pedy spolu s pár rusínskýma členama spolku. Dál tam byli Ukrajinci, Maďaři a Poláci. Původně to měla být soutěž o lepší guláš, jenže se nakonec zkonstatovalo, že guláše různých národů jsou tak odlišný, že to nejde hodnotit. Takže nakonec byla jen ochutnávka. Každý tým měl udělat 40 litrů, který měly vystačit od dvanácti hodin (začátek akce) do pěti (konec). Každý tým vyfasoval několik malých lístků do tomboly, který měly hodnotu asi čtyřiceti kaček s tím, že je můžem použít na útratu v Bistru. Samozřejmě, že jako nejmladší členka jsem často lítala pro pivo, sem tam i Pedymu, který byl hned vedle nás.
V našem týmu byla kromě mě a táty (hlavní kuchař) ještě Romana. My holky jsme se starali o zeleninu a pomáhali podle potřeby a rozkazů táty. A protože byl nějaký dětský den, procházela kolem nás hromada lidí s dětmi, takže se nám povedlo nějaké nalákat už cestou.
Občas se stalo, že někdo něco neměl, takže jsme si věci mezi sebou vyměňovali, my a Rusíni měli třeba „putovní“ sůl, kterou měl ten, kdo ji zrovna potřeboval. Někdy na začátku k nám přišel jeden Maďar s višňovicí na seznámení. Škoda, že jsem nezletilá, prý je to sladký. Každopádně jsme se naučili jedno užitečný slovíčko. Víte, jak se řekne vařečka? Fakanál. Miluju slovanský jazyky.
Okolo nás často chodili lidi, byla tam prý nějaká naučná stezka, nebo co, takže jsme lákali kolemjdoucí rodinky. A pak se stalo, že hlavní program, vystoupení pro děti, nemohl dojet, protože onemocněl. Naštěstí má Pedy dost kontaktů, takže náhradu nakonec sehnal. Začátek se ale i tak opozdil. Začlo se teda asi o půlhodinu později, než byl plán.
Aby si někdo mohl dát guláš, musel do bistra, kde si mohl koupit buď lístky na ochutnávku (dostal na každý stánek jeden) nebo jednu celou porci. Nejoblíbenější byly samozřejmě ochutnávky.
Poměrně rychle se prostor zaplnil lidmi a samozřejmě chodili ve vlnách, takže jsme chvíli měli frontu a pak odpočinek. Táta byl skoro pořád u hrnce a nalíval a já s Romanou jsme podávaly misky a braly papírky. Takhle to šlo několik hodin, v mezičase jsem chodila pro pití a sem tam i něco k zakousnutí. Pochopitelně byla mezi týmy i rivalita, především mezi námi a Rusíny, neboť si nás lidi hodně chválili a docela jsme vydělávali. Pak ale nastal problém. Ukrajincům došel guláš. Nikdo pořádně neví, proč se to stalo, asi dávali moc velké porce, 40 litrů totiž dodrželi a ostatní tenhle problém neměli.
Pak se pomalu končilo a s tím ubývalo i lidí. Protože některým před koncem došel taky guláš, přestaly se vydávat ochutnávky a dávaly se jenom celý porce. Nakonec se skončilo později, než bylo v plánu a bylo potřeba všechno umýt. Po tom, co jsme slili zbylý guláš do krabičky, mě táta samozřejmě zapřáhl do umývání. Nějakou dobu to trvalo, ale nakonec jsem měla hotovo, docela jsme i vydělali a pohádali se s Rusíny o to, kdo měl lepší guláš (stejně jsme to byli my). Pak už jsem byla propuštěna a letěla na bus domů.
Doufám že, pokud to čte někdo, kdo tam byl, tak si to užil a já už nebudu dál zdržovat. Tak zatím a mějte se.
